Spěch

Jsi otevřená rána, kterou chci zůstat otevřená, nedovolím, aby se nad ní kůže zahojila. Je to, jako bych to musel udržovat otevřené, bolí to pekelně, když to nechám na pokoji, spíše než nechat chrastí dorůst.

Vím, že říkáte, že jsme se rozešli o Vánocích, ale pravdou je, že jsme se stále vídali a měli jsme spolu sladké, vtipné, něžné a vášnivé časy. Tento týden jsme se opili a drželi se za ruce a líbali a hleděli a šeptali sladká slova. Vrátili jsme se do mého bytu a objímali jsme se, jedli pizzu a pili jablečný mošt a jemně si navzájem podřimovali ruce a nohy zamotané dohromady. Vím, že to neřekneš ze strachu z následků, že už máš dost tlaku ze strany své rodiny a musíš mě bránit před jejich nespravedlivými a tvrdě odsuzujícími slovy. Vím, že to neřekneš, ale stále jsme spolu, stále se vidíme, milujeme se a nejsme ochotni se vzdát.

Moji přátelé mi možná říkají, že jsem hloupý, nedělám si laskavost, dávám mu dát si dort a sníst ho, ale pravda je, že jím také, tento dekadentní, bohatý dort, který jsme Oba se necháme oddávat. Sakra, užívám si to, miluju tyhle setkání, které máme, krev v mých marinách spěchá vzrušením, když jsem s ním a stále na něj myslím.

Vidíte, že pocity mezi námi jsou příliš silné, mám hodně vůle, ale ne pokud jde o něj. Nemůže odolat mně a já mu nemůžu odolat.

Můj poradce podal zajímavý návrh. Řekla, proč ho prostě dál nevidím? Proč nepokračujeme v tomto veselém a zábavném vztahu? Kde je škoda, když si to užívám? Vyprávěla mi o knize, kde žena nepřijala, že skončily, když se její manžel chtěl rozbít. Takže mu řekla, že bude muset dát vztahu 6 měsíců a zjistit, jak se cítí. Po 6 měsících, kdy oba chtěli zůstat spolu, měli oba tu lásku a vášeň, aby to pokračovalo. Myslím, že způsobem, který oba nepřijímáme, je konec, i když jsem vždy byl tím silnějším v našem vztahu, je více než šťastný, že jde se svými touhami a setkává se se mnou.

Takže myslím, že tam jsem, když vidím někoho, kdo jedná, mluví mnohem hlasitěji než slova. Společně, ale vnějšímu světu nejsme. Ano, je to riskantní, ale myslím, že když cítím ten spěch a to štěstí, když ho vidím, proč ne? Upřímně řečeno, teď se nesnažím usadit, takže víte co? Je rozumné nebo ne, půjdu s proudem.