Adonis, největší pes, který kdy žil.

Adonis, největší pes, který kdy žil.

Láska psa je jedním z divů přírodního světa. Někteří psi, které potkáte, a víte, že existuje okamžité spojení. Vím to z vlastní zkušenosti. Mohu vám říct přesný okamžik, kdy jsem se zamiloval do každého ze svých štěňat. I přes mé dětství jsme vždy měli psy kolem. Občas to byli moji nejlepší přátelé. Psi mají vrozený smysl pro to, jak se jejich lidé cítí, zejména pro člověka, s nímž se spojili. Někdy, když se podívám do očí svých psů, mám pocit, že dokážu říct, na co myslí. Toto je příběh Adonise Octaviana Suplizia, jednoho z nejlepších psů, který mi dal tu čest být jeho matkou.
Když jsme se s manželem vzali, měl jsem malého Jack Russel teriéra jménem Izzy. Byl to energický chlapeček s vysokou údržbou. V době, kdy jsme se společně nastěhovali, mu byly 4 roky. Byl to pes mých rodičů, kterého mě dostali v Německu. Byl to vůbec nejsladší dítě. Miloval jsem Izzy celým svým srdcem. Několik měsíců poté, co jsme se usadili v našem bytě, bylo zřejmé, že se Izzy nudila. Začínal ničit nábytek, který nikdy předtím neudělal. V domě mých rodičů měl jako kamaráda a společníka dalšího psa. Moji rodiče nakonec opustili Německo a požádali nás, abychom přijali Izzyho a poslali pro něj později. Nakonec pro něj nemohli poslat, takže s námi žil na plný úvazek. Rozhodli jsme se získat dalšího psa, abychom pomohli Izzymu usnadnit přechod. James a já jsme se týdny snažili najít štěně, které bylo záchranou. Pak zadejte silně fascinujícího Adonise.
Našel jsem rodinu, která měla oops litr Labrador Blue healer smíšených štěňat. Rozhodla jsem se nezmínit manželovi, že se chystám vidět tato nová miminka. Když jsem se dostal do domu, kde žila vojenská rodina, doprovodili mě dolů do herny, kde chovali malá štěňata. Nejprve jsem viděl toho největšího, byl tak rozkošný, velké uši, zářivě bílý plamen na hrudi. Byl nádherný! Paní mi podala a řekla, že toto je Max. Okamžitě jsem řekl, že toto je ten, to je můj kluk! Ten den jsem vyšel s ním v náručí. Nasedli jsme do auta a já jsem se na něj podíval a on mě políbil na nos. Byla to láska! Jel jsem německou dálnici rychlostí 95 mil za hodinu se štěňátkem na krku (protože mu nešlo o sedění na druhém sedadle), pak mi po zádech stékalo něco vlhkého a teplého. Močil se na mě a bylo mu to jedno. Začal jsem se smát, bylo ironií, že mě tento malý malý pejsek tolik potřeboval, že mi musel sedět na krku a pak se vycikal. Zastavili jsme v práci mého manžela a já jsem vešel do jeho kanceláře, můj chlapeček v závěsu. Jakmile uviděl mého manžela, jeho oči se rozzářily a ocas se zbláznil. Můj manžílek ho zvedl, pak se mu to stalo polibkem na nos, manžílek byl tehdy a tam kousnut láskou. Hubbyovi ​​ani nevadilo, že jsem mu neřekl, že si toho dne vezmu psa. Tehdy mě jeho jméno zasáhlo Adonis, Bůh lásky. Adonis se tedy přidal k naší rodině.
Adonis byl vždy tvrdohlavý chlapec. Jednoho dne vlezl do pračky a vytáhl mi tričko, vyskočil a roztrhal ho na kousky. Adonis byl extrémně agilní, když byl mladší, a to natolik, že mohl složitě skákat na pult. Jednoho dne jsem po velkém úsilí vložil pečeně do hrnce (poprvé jsem ho použil) a odešel jsem na nákup s kamarádkou. Když jsme to přeladili, byl jsem v šoku, když jsem našel Adonise na pultu s jeho obličejem uvíznutým v hliněném hrnci, jak jedl pečeně. Stál jsem tam asi dvacet minut. Ve skutečnosti jsem si jistý, že to bylo jen pár sekund, než jsem ho úplně nevěřícně zvedl z pultu. Adonis ve svém psím životě jedl tři gauče, dvě rozkládací židle a pohovku. Byl to hladový vole!
Když mu byly 3 roky, Adonis dosáhl vrcholu 112 liber. Crash diet čas! Adonis svou stravu příliš neocenil. Během té doby svého života byl tak nevrlý. Udělal to však trik (z velké části) a dostal se na příslušných 99 liber. Adonis byl plný osobnosti, chtěl to, co chtěl, a nic jiného nebude dělat. Jakmile jsme se nepohybovali dostatečně rychle, abychom ho mohli projít, rozhodl se otevřít balkonové dveře a vylézt z nich přímo skrz mříže.
Bylo to zvláštní, každý pracovní den ve 3 odpoledne prosil, aby vyšel na balkon. Nikdy jsem nevěděl, proč jsem jednoho dne zůstal s ním venku a mířil jsem do domu a sendvič s arašídovým máslem vyletěl na balkon a přistál u mých nohou. Podíval jsem se a tento malý chlapec asi v 8 hodil Adonisovi svůj nejedl oběd. Ustoupil jsem, abych se díval, pak přišly další tři děti. Adonis dostal banán (vesele oloupaný), malou Debbie a nějakou šunku, aby dokončil svůj oběd. Tyto děti mě lechtali k smrti každý den. Vysvětlovalo to však jeho vytrvalou drzost.
V průběhu roku 2006 jsem otěhotněla, poté se Adonis změnila. Byl ke mně mnohem pozornější, nikdy mě nenechal v domě samotného. Kdykoli jsme byli na gauči, ležel si na mé hlavě na břiše. Jednou v noci, když můj manžel pracoval v noci, jsem se probudil v posteli s ostrou bolestí v břiše. Přesunul jsem kryty a bylo tolik krve. Adonis vyskočil a šťouchl mi do ruky, aby mi pomohl vstát. Vyskočil na podlahu a já jsem natáhl ruku, kterou přesunul, aby ji nosil na hlavě, aby mi pomohl z postele. Nakonec jsem se plazil do koupelny a Adonis se o mě opřel, aby mi oznámil, že tam je. Potřeboval jsem pomoc vstát na toaletě. Byl tam jako rytíř, který mi houpal hlavu na ruku, aby se moje ruka zvedla. Mobilní telefon jsem měl na záchodě a zavolal jsem manželovi, že odchází z práce co nejdříve, aby mě dostal do nemocnice. Podíval jsem se na podlahu v koupelně a na chodbu do ložnice, všude kaluže krve.
Nechtěla jsem, aby to můj manžel viděl, tak jsem popadl ručník a Adonis mi pomohl z toalety, opíraje se o mě, když jsem se plazil, abych vyčistil krevní stopu. Nakonec jsem potřeboval další ručník, tak jsem se začal plazit zpět do koupelny a Adonis k mému překvapení běžel dopředu a stáhl mi ručník ze stojanu. Pochopil jsem to a plazil se zpátky, když se o mě opíral o podporu. Věděl jsem, že musím jít dolů (my jsme bydleli v činžáku). Takže s mou stále milující Adonisovou pomocí jsem vstal a dostal se ke dveřím, nikdy neopustil moji stranu. Udělali jsme to nějakým zázrakem dole, snažil jsem se neomdlet, když jsme se dostali dnu. Další krev na schodech jsem se rozhodl opustit. Můj manžel se objevil a já jsem řekl Adonisovi, hlavnímu kamarádovi domů, a můj manžel vešel do budovy, aby mě dostal, a oba jsme slyšeli zavřít dveře našeho bytu, Adonis zavřel dveře. Byl to nejpodivnější a nejhezčí okamžik mého života. Nechal jsem dveře otevřené, aby můj manžílek mohl jít nahoru a zavřít je s Adonisem uvnitř. Vždy budu věčně vděčný za Adonise, který tam byl, když jsem ho potřeboval. Nikdy neopustil moji stranu, dovolil mi, abych ho použil jako fyzickou podporu. Té noci jsem ztratil dítě s masivním krvácením, ale když jsem se druhý den vrátil domů, Adonis ležel se mnou, když jsem plakal, znovu mě nikdy neopustil. Jak týdny pokračovaly, vždy tam byl, držel jsem ho, když jsem potřeboval tu útěchu. Od té doby jsme byli slepeni, byl to můj hrdina, zachránil mi tu noc život tím, že mi byl oporou. Vytvořili jsme pouto, které vydrží po celý život.
Adonis nedávno prošel ve věku 12 let rakovinou. Ten den mi bylo zničeno srdce, před pouhými několika měsíci. Zemřel v mém klíně na svém oblíbeném místě na světě. V klidu prošel a dal mi a mému manželovi polibky před tím smrtelným zatlačením jehly. Vždy si budu pamatovat lásku, kterou k němu mám, a neobyčejný způsob, jakým mi pomohl, i když to byla jedna z nejstrašnějších nocí mého života. Další Adonis už nikdy nebude, byl to laskavé štěně, které si zaslouží veškerou mou lásku a úctu.