Proč jsem opustil církevní službu

(Prosím podívej se 'O „Pro účely tohoto blogu
a tady je jak a proč to začalo)

[Zřeknutí se odpovědnosti: Tento příspěvek není určen konkrétně žádným nebo všem církvím, ale pouze na základě osobních zkušeností. Tento příspěvek rovněž nemá v úmyslu stereotypizovat církev nebo „církevní lidi“. Účelem tohoto příspěvku je přinést na světlo a povzbudit lidstvo, ať už křesťany či nikoli, aby si byli více vědomi a empatičtější k těm, kteří ubližují emocionálně a fyzicky nemocným - poskytovat náležitou a přiměřenou podporu.]

Líbí se mi, aby mé příspěvky byly co nejkratší a nejpřesnější, protože je to jednodušší pro čtení a také pro mé závratě. Tady je tedy 6 bodů založených výhradně na osobní zkušenosti, proč jsem opustil církevní službu. Možná, že někteří z vás mohou mít podobné vztahy.

1- Nezpívám jako oni.

Po konverzním ústupu, kterého jsem se v prosinci 2010 zúčastnil, mě přivedl blíže k Bohu a od mé protikřesťanské víry a volby životního stylu jsem se rozhodl připojit ke službě uctívání. Prošel jsem konkurzem a měl jsem platformu pro zpívání toho, co jsem vždy miloval. Nebylo to však všechno všeobjímající a týmová práce - např jak jsem si myslel, že to bude podle toho, jak mě přivítali velkými úsměvy, objetími a povzbudivými slovy. Byl jsem hoden na platformu jako záložní zpěvák a nikdy jsem nevěděl, co se děje. Nikdy v životě jsem neposlouchal křesťanskou hudbu, kromě pravidelných kostelních chvalozpěvů, o kterých vím, že vyrůstají z nedělních návštěv kostela. Přestal jsem chodit do kostela někde v mládí.

Vždy jsem byl ztracen, neměl jsem ponětí o tom, jaká je píseň, a neměl jsem text (dokud jsem nedostal ipad a neposlali mi všechny soubory písní). Na Youtube mi bylo řečeno, jaké písničky jsme měli každý týden zpívat, ale nikdy jsem si na ty písničky nemohl zvyknout. Byl to úplně jiný žánr, než na jaký jsem byl zvyklý: Emo, goth, screamo, rock atd . Uchopení žánru křesťanské hudby mi trvalo dlouho. Cítil jsem se frustrovaný a doslova mi nikdo neřekl, co mám dělat - kdybych měl zpívat společně s vedoucím uctívání nebo harmonizovat, kdy mám přijít atd. Takže když jsem zpíval, jakkoli jsem chtěl, byl jsem často zastaven a poté mi řekl mrzutost, kdy bych měl přijít a kdy bych neměl zpívat atd. Nikdo mě neposlouchal, kdykoli jsem vyslovil, že jsem se ztratil nebo že jsem nedostal akordové grafy za týden a nakonec bych musel sdílet ipad občas s ostatními zpěváky. Ostatní 2 vedoucí mužského uctívání v té době ve mě vždy věřili. Líbil se jim můj styl zpěvu a vítali ho s otevřenou náručí. Vždy mi říkali, abych s nimi zpíval. Řekli mi, že slyší, jak to vychází z mého srdce, a v určitých bodech mi dokonce dali skličující úkol vést verš nebo píseň.

Avšak té ženě a jedinému vůdci uctívání v té době, která byla nejstarší, se tento nápad nikdy nelíbil. Vždy mi říkala, že nejsem připravena vést, řekla ostatním vedoucím uctívání mužů, že si nemyslí, že je dobrý nápad nechat mě vést, a oni museli vyhovět 99% času, protože byla šéfkou . * oční role *. Vždy mi říkala, abych zpívala jako ona, což byl styl velmi církevního sboru, který byl úplným opakem mě. Byl jsem spíše styl a tón Brooke Fraser. ( Viz také: Christina Aguilera, Adele, Billy Holiday vlivy) Tak se to stalo asi 4-5 let. A bolelo to. Přispělo to k mému dlouhodobému problému, kdy jsem se nikdy necítil dost dobře.

2 - Nemohu klást otázky

Kdykoli jsem se zeptal na věci jako: Proč to nemůžeme udělat takhle? Proč to nemůžeme udělat takhle? Byl důvod, proč se věci vždy děly tímto způsobem? Jaký má smysl toto pravidlo? Nebo otázky týkající se písma: Nemyslím si, že to Bůh chtěl brát doslovně. Ale Bůh to řekl, takže nechápu, jak vedení v této službě probíhá.
Tak a tak dále, byli vždy přijímáni mrzutě a považováni za vzpouru, když jsem jen zpochybňoval, nezpochybňoval příběh nebo záměr věcí.

Zde je příklad, který bych vždy rád sdílel:

Dívka: 'Mami, proč musíme do koláčů používat zelená jablka a ne červená?'
Maminka : 'Babička je vždycky vyráběla jen se zelenými jablky'
Dívka: 'Ach, ale proč?' Existuje důvod? Chutná lépe? Sladší? “
Maminka: 'Nevím, prostě to tak musí být'
Dívka: 'Proč to ale nemůžeme zkusit s červenými jablky nebo s mixem?' Proč musí být zelená? “
Maminka: 'Nevím! Vždy to tak bylo, jak to babička dokázala! “

Získáte bod. A mnoho novějších členů nebo těch mladších, kteří se k nám přidali na cestě, se mnou souhlasilo, ale vždy se báli promluvit. Někteří z nich, kteří bojovali spolu se mnou nebo bojovali za mě, když jsem byl nepochopen nebo odmítli, abych byl pochopen, zůstali v hněvu, protože to už nemohli vydržet. Vedoucí představitelé vždy říkali, že je to jen ‚kultura '. Jaká kultura ?! * eye roll * Spíše jako vedení. Firemní styl práce. Systematický. Žádné otázky. Pravidla. Pravidla. Pravidla.

3 - Nejezdí s vámi

Řekli, že ano, ale neprovedou to úplně. Někdy vás nechali na půli cesty nebo vám někdy dali jen nástroje, abyste se tam dostali sami.

Analogie: Říkají vám, abyste nastoupili do letadla na Maledivy, poskytnou vám malé informace o ostrově a řeknou vám, abyste si rezervovali letenku tam, kde vás potkají. Nasednete do letadla sami a něco se stane uprostřed přechodového letu. Je to poprvé, co létáte, nemáte tušení, do kterého terminálu nebo brány jít, kam se přihlásit nebo vyzvednout zavazadla atd. Nevíte, co dělat, abyste se dostali na další let ven na Maledivy atd. Vše, co dělají, je potkáme se tam. Nejezdí s vámi vzestupy a pády. Očekávají, že to budete vědět 'že jo' způsob, jak dělat věci, zjistit sám.

4- Kouřím, piji, párty a mám tetování

Dobře, chápu. Být na „službě platformy“ (bohoslužbě), jak se jí říká, má určitou formu požadavků. Na základě mých příspěvků na sociálních médiích během té doby nechtěli, abych už zpíval, protože kouřím, piju a párty. (Vždy jsem byl takový a nikdy jsem to neskrýval. Věděli, že jsem takhle hned od začátku) Podle nich kvůli tomu nemohu být dobrým příkladem. Dobře, chápu.

Upřímně řečeno, měl jsem mnoho dalších členů, zejména těch mladších, kteří mi vlastně říkali, že jsem pro ně byl velkou inspirací (je to těžká a nechtěná odpovědnost, za kterou jsem se nepřihlásil, ale přesto jsem se snažil být nejlepší křesťan nebo osoba, jakou bych mohl být) a že jsem jim pomohl více, než jakýkoli jiný vůdce. Proč?

Prožil jsem to. Vyrostl jsem a žil v sekulárním světě. Stalo se mi hovno ( prosím, omluvte moji francouzštinu ), Pracoval jsem pod hroznými šéfy, potkal jsem backstabbery a tak dále a tak dále, protože jsem začal pracovat od 14. Podle mých rodičů jsem toho zažil tolik a příliš mnoho toho, co bych měl mít během svých mladších let. To vysvětluje, proč jsem tak zmatený. (Možná teď o něco lépe s Boží pomocí)

Většina tamních vůdců a členů však vedla takové chráněné životy ve srovnání s těmi mými. Ve srovnání s tolika obyčejnými lidmi. Jedná se o děti, které mají rodiče, kteří jim připravují cestu. Jediné, co musí udělat, je studovat, mít dobré známky, dostat auto od rodičů a studovat a studovat a studovat. Dokonce i poté, co dokončí studium, nemusí mít práci okamžitě a mohou si najít čas a hledat si ji. Někteří stále dostávali příspěvky (dokonce i na přepravu jízdného!), Přestože dostávali platy na plný úvazek. Na druhou stranu jsem se vždy musel obávat překročení svých údajů, můj příspěvek by se snížil, kdyby se účet vrátil více než měsíční platby. Musel jsem pracovat a studovat, abych uživil svůj sociální životní styl a dokonce si koupil oblečení a make-up atd. Když to zjistili, udělal jsem to všechno, 'Ach bože, nevím, jak to děláš!' Jak vydržíte krok se školními pracemi a zkouškami, pak se vrhnete do práce až pozdě po skončení školy ?! “

No, zlato, někteří lidé nemají na výběr.

5- Nechali mě, když jsem onemocněl

Pokud jste si přečetli některé z mých starších příspěvků, možná budete mít nějaký nápad, ale shrnutí je:

Měl jsem nehodu, kde jsem dopadl na páteř kvůli pokazenému žertu. Nemohl jsem sedět, stát nebo ležet bez nesnesitelné bolesti téměř 2 měsíce a mohl jsem ležet jen na přední straně. Chlap, se kterým jsem v té době chodil, řekněme mu NA, opravdu se o mě dobře staral. Také naši spoluhráči na bohoslužbách jsme se často setkávali při jídle a setkáních a NA pomohlo by mi to se pohybovat nebo někdy dokonce nosit mě, abych se ujistil, že mi je s nimi dobře Všichni byli tak vstřícní a starostliví, že to usnadnilo zotavení. S bolestí jsem se vrátil do práce, protože už jsem nemohl vydržet být k ničemu. Tolik mi chyběly moje děti (studenti) a plakala jsem, kdykoli mi posílaly videa, že mi chybí.

Asi po 3 týdnech nutkání a propracovávání se bolesti se mi jednoho večera po dlouhém dni v práci točila hlava a od té doby jsem se nikdy nezastavil. Zhoršilo se to a vyvinulo se to závratě doslova přes noc. Nemohl jsem jíst, nemohl jsem spát (závratě se objevily v okamžiku, kdy jsem si lehl, a musel jsem se posadit, abych nezvracel, nemohl jsem spát ani sedět) a jo, v podstatě jsem byl jen ubohý. To vede k dalšímu a poslednímu bodu.

6- Poté, co mě opustili, obejmuli lidi, kteří mi nejvíce ublížili

Udělám to co nejkratší.

NA byl ve vztahu bez lásky asi 7 let, nechal ji pro mě. Stále se cítím hrozně jako kecy o tom, že jsem byl podváděn v 99% mých vztahů a myslím, že se mi vrátila karma (termín světského světa).

Den, kdy ji opustil, byl den, kdy moje vertigo začalo. Nevěděl, že se po rozchodu bude cítit tak prázdný, a já jsem se nemohl starat a být tam pro něj plně, protože jsem byl tak dohonen a stresován, že jsem se snažil zjistit mé závratě. Několikrát jsem málem omdlel v práci, když jsem točil hlavou, stěží jsem mohl chodit, aniž bych se držel zdi, a přesto jsem musel učit své třídy, protože jsme neměli žádné pomocné učitele. Bylo to strašné.

Takže 6 měsíců takto pokračovalo NA. Jednoho dne mě pak opustil. O chvíli později jsem zjistil, že přítel, C, kterému jsme se oba svěřili, byl tam pro něj, navštívil jeho kancelář, šel s ním několikrát ven, zatímco mi říkala, že jí toho moc neřekl a sotva byl kontakt.

No, co víš? Dali se dohromady velmi krátkou chvíli později a dodnes jsou spolu šťastně. Všichni naši společní přátelé byli nejprve šokováni a nesouhlasně potřásali hlavami. Někteří pro ně dokonce chtěli otevřít nenávistný klub na Facebooku (Hahaha) a mnozí řekli, že si s nimi promluví a přijdou na to, co se děje. Můj kmotr byl tak šílený a plánoval si s ním promluvit NA hezky. Hádejte co, teď se také setkává s oběma. Mnoho dalších věcí, o kterých nebudu psát. Čtení vám pravděpodobně bude trvat roky.

Takže tady nejsem, nehledám ani nepožádám o milostný večírek, jsem prostě velmi zraněný. Jak mi mohli tito Kristovi následovníci ublížit mnohem víc, než kdy měli moji světští přátelé? Chtěl jsem jen podporu. Aby zůstali mnou během těch 3 let, kdy šli od lékařů k lékařům, byli nespočetněkrát přijímáni do nemocnice a nespočetněkrát navštívili ER s tak děsivými epizodami. Kde byli? Měl jsem některé z nich, se kterými jsem nikdy nebyl tak blízko, než mě jednou navštívili, když jsem byl hlídán. Co se stalo se všemi, s nimiž jsem každý den mluvil a posílal SMS? Na koho jsem spěchal, když jim někdo zlomil srdce nebo někoho potřeboval? Koho jsem navštívil, když si zlomili kost a nemohli se dostat ven? Kde byli všichni tito lidé? Kde jsou teď všichni tito lidé?

Celkově vzato, proto jsem opustil ministerstvo. Také mě doma trápí závratě. Mobilita je obtížná, i když nyní jsou lepší dny. Nikdy v životě jsem se necítil tak sám. Tak hluboce zraněný. Už se nikdy nepřipojím k ministerstvu. Ani se neodvažuji jít poblíž kostela. Cítím se tak nepříjemně, že jsem v tom.

Tohle je můj příběh. Co je tvoje?

'Lidská láska je omezená.' Boží láska je nekonečná. “

Buďte k sobě laskaví,

pružiny, Víra

Napište mi @Godvsdepression

https://twitter.com/godvsdepression