Bohatý na milenky
Katharine Clifton (hraje Kristin Scott Thomas z Anglického pacienta):
Můj miláček. Čekám na tebe. Jak dlouhý je den ve tmě? Nebo týden? Oheň je pryč a je mi strašně zima. Opravdu bych se měl vytáhnout ven, ale pak bude slunce. Obávám se, že plýtvám světlem na obrazy a nepsám tato slova. Zemřeme. Zemřeme bohatí na milence a kmeny, chutě, které jsme spolkli, těla, do kterých jsme vstoupili, a plavali jsme se jako řeky. Obavy, že jsme se ukryli jako v této ubohé jeskyni. Chci, aby to všechno bylo na mém těle. Kde jsou skutečné země. Ne hranice nakreslené na mapách se jmény mocných mužů. Vím, že mě přijdeš odnést do Paláce větrů. To je to, co jsem chtěl: chodit s tebou na takovém místě. S přáteli, na zemi bez map. Lampa zhasla a já píšu ve tmě.
Bohatý na milence. Miluji tu linku. Je to tak plné v ústech a mysli člověka. Hraje na jazyk a procvičuje všechny pohyby rtů a fyzickou řeč. Doufám, že jste se to pokusili říct. Nahlas. Při vytváření slova bohatý předstíráte polibek. A slovo s. Je to řada navždy.
Bohatý na milence. Myslím, že všichni umíráme bohatí na milence. Možná jste důvěrně znali jen svého manžela nebo manželku. Ale všichni máme módu milenců. Moje rodina mě miluje. Moji přátelé mě milují. Cizinci mě milují. A milujeme mnoho. Sexuálně nebo ne.
Nikdy jsem nebyl blíž k jiné lidské bytosti, jako jsem byl ke svému manželovi. Jsem za to vděčný. Ví o mně všechno a stále mě bezpodmínečně miluje. I když je na mě naštvaný. Možná to nepřizná. Nebo si to uvědomit. Ale pokud je stisknuto, stále mě miluje. Že - není nic menšího než zázrak a nic, co by bylo samozřejmé.
Můj manžel se všemi jeho chybami a nedostatky je nejštědřejší, laskavější a vášnivější milenec, jaký jsem kdy poznal. A já jsem měl svůj podíl. Ale vyměnil bych svůj podíl za tuto lásku. Počítám si, že jsem měl štěstí, že jsem našel jedinou osobu, která by dokázala splnit každé mé přání a dokázala to tak dobře. Je chytrý, zábavný a ve své fyzické lásce ke mně tak bohatý. Někteří by se mohli podívat na mého manžela a zajímat se, co na něm vidím, ale je to milenec světové úrovně. Je Ital. Co budeš dělat? Nemůžete bojovat s radnicí.
Říkám to všechno, ne chlubit se, ale demonstrovat. I s bohatým, bohatým milostným životem? Milostný život mimo pozemské srovnání? Nemůže se přiblížit mé rostoucí závislosti na Kristu.
Pokud by se můj milostný život s mým manželem srovnával se vzdáleností Země-Měsíc (miluji tě na Měsíc a zpět), pak by můj vztah s Kristem byla vzdálenost od Země ke Slunci (Synovi). Miluji svého manžela se vším, co mám. A opravdu věřím, že po 17 letech manželství mě miluje stejně. Ale nedotýká se to ani toho, co ke mně cítí Kristus a Bůh. Ani můj vztah s mojí dcerou se nemůže přiblížit tomu, co ke mně Bůh cítí.
Bible srovnává náš vztah ke Kristu jako manželství a někdy náš vztah k Bohu jako rodiči a dítěti. A to jsou úžasné příklady toho, jak miluje. Ale nemyslím si, že můžeme pomocí našich malých myslí vnímat, jak velká je Boží láska.
Slyšel jsem, že se lidé často posmívají. (Scofften? LOL) Proč by Bůh stvořil vesmír, tak obrovský, jaký je, jen pro náš svět? Proč by se o mě měl starat velký Bůh v nebi? Proč by Bůh stvořil člověka a hrál tuto simulaci Lásky?
Jednoduše řečeno, Bůh je láska.
Ne že by jednoduše miloval, ale že je bytostí Lásky. Jsme postaveni na Jeho obraz. Je to vztah. Jsme také láska. Láska není jen slovo nebo čin. Je to nepřetržitě zvolená akce, sloveso, podstatné jméno, stav mysli. Oběť.
Postavil nás pro lásku. Mít s Ním vztah a společenství. Děláme život s úmyslem být milován. Narodili jsme se s planoucí touhou být viděni, být milováni, být okouzleni. Vidím to na své dceři. Vidím její žhnoucí touhu být si všiml a chválen. Nikdy však nepoznala den bez lásky. Získali jsme na její hlavu chválu a lásku a ona stále touží být hluboce a důvěrně známá. Zvýší hlas, promluví své názory na existenci a chce toho tolik slyšet. Modlím se, aby se někdy naučila, Bůh naslouchá. A když posloucháme zpět? Odhalí tak hlubokou lásku a porozumění. Pokud můžeme jen utišit svou mysl natolik, abychom věděli, jsme tak úplně milovaní. Tak bohatě. Tak bohatě. Takže trvale. Jen doufám, že to zachytí rychleji než já.
Otázka v mé mysli zní takto: Pokud Bůh stvořil vesmír a my ho v tom neuznáváme, jak se může cítit milován? I Bůh chce chválu za všechno, co dal, vytvořil, obětoval. A zaslouží si to. Co kdy udělal člověk pro srovnání s tím, co udělal Bůh? Nenarodili jsme se s chválou?
Celý svůj život jsem pronásledoval všechny formy potěšení. Jídlo, pozornost, láska, sex, pohodlí, úleva od bolesti. A to neuspokojuje. Neudrží to. Netrvá to. Za okamžik se uspokojivá plnost úspěchu ztratí na pulzech světla z vesmíru. Když se spoléháme na světské věci, nevydrží uspokojení. Ale když dosáhnu nějakého pochopení božské prozřetelnosti nebo svědectví o lásce, schopnosti odolat pokušení nebo naplnění biblické blaženosti, trvá to. Když se ukázním v práci nebo temperamentu, je to chuť bohatá na milující. Jídlo, které přináší celistvost, plnost.
Všechno mé skutečné životní štěstí a mír vycházelo z poslušnosti. Pochopení a přijetí těch darů, které jsou vyhrazeny jen pro mě. Musíme přijmout to, co jsme dostali, a nezávidět tomu, co nikdy nemůžeme mít.
