Všeobecné
Slyšel jsem o rukojmích a vězních, kteří se po měsících nebo letech věznění dostali do zajetí svých únosců a dokonce se rozhodli se k nim vrátit. Nils Bejerot vytvořil termín Stockholmský syndrom z podivného výskytu, kdy během šestidenní loupeže banky čtyři rukojmí během cesty nesvědčili proti svému únosci. Ačkoli to bylo pojmenováno až v 70. letech, bylo to od začátku. Podívejte se na Lotovu manželku, byli osvobozeni z města, kde se děly ty nejohavnější věci, ale během cesty ke svobodě se Lotova žena musela ohlédnout, aby zjistila, co jí chybí. Stálo ji to život. 'Kdyby nás jen Pán zabil v Egyptě,' zasténali. 'Tam jsme seděli kolem hrnců naplněných masem a jedli veškerý chléb, který jsme chtěli.' Ale teď jsi nás přivedl do této divočiny, aby nás všechny vyhladověl k smrti. “ 2. Mojžíšova 16: 3 Mojžíš následoval to, k čemu ho Bůh povolal, a úžasnými znameními a zázraky od Boha faraon konečně propustil lid na svobodu. Izraelité byli samotnou definicí otroků. Udělali veškerou špinavou práci pro Egypťany, byli to majetek, ne lidé, kteří by byli využíváni podle potřeby. Přesto zde na své cestě ke svobodě začali vzpomínat na to, jak dobře to bylo v Egyptě. Přijali životní styl, ve kterém žijí, tak, jak je. Naděje na další byla ztracena a téměř se báli svobody, protože nebyla známa. Naše láska k otroctví hříchu by mohla být považována za Stockholmský syndrom, padli jsme do života, který pro nás není dobrý. A abychom to ještě zhoršili, budeme ji bránit až do té míry, že odmítneme pravdu. Vidíme věřící, některé můžeme nazvat sloupy víry, které všechny odhodí, aby se vrátily do otroctví hříchu. Lákavost života bez lítosti a bez odpovědnosti je pro některé silná. Vytvořili si v hlavě obraz, že následovat Krista je otroctvím a že setřásání řetězů „náboženství“ jim dá štěstí, po kterém touží. Nepřítel je ve svých schématech chytrý a v tomto ohledu manipuloval lidstvo. Ale musíme o tom lidi informovat. Náboženství není to, o čem je svoboda, jde o vztah, svoboda je ve vztahu mezi Bohem a jednotlivcem. Jak se potom osvobodíme od představy, že náš život před Kristem je více vzrušující a má co nabídnout? Když Izraelité uvažovali o návratu, poskytl jim Bůh cestu vpřed a nasytil je. Život v Kristu je ten, který musíme zažít na vlastní kůži. Být věřícím samotným je těžké a ne to, co Bůh zamýšlel. Rodina věřících nalezená v církvích je zde, aby povzbudila a podpořila učedníka. Právě v tom prostředí se stáváme tím, kým jsme měli být. Zapojení se do mise dosažení ztracených vycentruje vaše touhy a to, co vám dává radost. Když obdržíte radost, kterou bychom měli hledat kvůli štěstí, které je pomíjivé. Uvízli jste v zajetí a potřebujete svobodu od hříchu? Ježíš čeká, aby tě osvobodil, vše, co musíš udělat, je požádat ho, aby tě osvobodil. Možná jste přijali Krista, ale svět vás volá zpět do hříchu, modlete se, přečtěte si slovo a spojte se s ostatními věřícími, prožívají stejný boj. Ale jako rodina můžete tyto boje překonat. Nepodléhejte lži, kterou může hřích nabídnout více. Otče, modlím se, aby ti, kteří tě opustili do světa hříchu, uvědomili svůj omyl a vrátili se k tobě. Bděte nad nimi a přiveďte je zpět k rodině. Ti, kdo to možná čtou a dosud vás nepřijali, modlím se, aby i když to čtou, rozhodli se požádat Ježíše o život a osvobodit se z otroctví hříchu. Pracujte v srdcích každého člověka, abyste viděli pravdu, jíž oplývá hřích, a jedinou odpovědí je Ježíš. Pracujte ve svých následovnících a sdílejte lásku s těmi kolem sebe, nechte svou lásku přetéct jejich životy. Amen Pojďte se ke mně připojit na můj blog 50 dní modlitby