Dojmy, které zanecháváme
Vzpomínám si na to, když jsem byla malá, kolem 7 a seděla jsem u stolu se svými přáteli v jídelně ve škole a všichni dojedli. Slyšel jsem jednoho říkat „půjdeme?“ a další se na mě podíval a řekl: „promiň, * sem vložte moje jméno *“ a pak všichni vstali a nechali mě sedět osamoceně u stolu. Pocit, který jsem měl, když mě opustili, si stále pamatuji. Nemocný pocit a ohromný smutek s panikou, která tam byla také vržena. Seděl jsem tam, držel své jaffské koláče a plakal. Přišly dámy na večeři, uklidnily mě a poté se zeptaly dalších dětí, které jsem znal méně dobře, jestli si s nimi můžu sednout, a oni řekly ano, takže jsem seděl s nimi a cítil jsem se lépe. Myslím, že je to vzpomínka, kterou si budu vždy pamatovat, pocit opuštěnosti a necítění, že jsem dost hodný, zajímavý nebo zábavný, aby se moji přátelé starali o mé pocity.
Celý svůj život jsem měl vždy velmi blízké přátele, a i když jsem měl některá z nejlepších přátelství, myslím, že bych mohl mít, ale často jsem měl pocit, že jsem nebyl přijat do sociálních skupin ve třídách ve škole a mezi spolupracovníky. Nebyl jsem si jistý, proč to tak je, věděl jsem, že jsem přátelský a mohl jsem být neuvěřitelně hlasitý a zábavný, o nic méně mě označil kamarádův starší bratr za „toho vtipného“. Některým lidem se to ale nepřeložilo dobře. Uvědomil jsem si, že tito lidé, kteří neviděli tuto moji stránku, byli lidé, kterým jsem nevěřil. Nevěřil jsem jim, aby porozuměli mým názorům a názorům, a nechtěl jsem, aby poznali moji osobnost, protože něco na nich mi nesedělo. Někteří mě viděli rezervovaného a plachého a ostatní temperamentní a chatrní. V situaci, kdy jsem byl kolem některých lidí, kterým jsem nedůvěřoval, a těch, kterým věřím, zvítězila rezervovaná strana, což je škoda. Nechci být zdrženlivý a tichý člověk, ale něco kolem mě kolem některých lidí stojí. Mám pocit, že jsem měl potenciál být populární a většina se mi líbila, ale představa lidí, kteří mě špatně hodnotí, znamenala, že jsem držel jazyk za zuby mnohem víc, než jsem chtěl.
Během života jsem byl hodně šikanován od základní školy po střední kvůli tomu, že jsem byl tichý a považován za inteligentního a „dobré dvě boty“, a jako dospělý jsem měl pocit, že mě některé jiné dívky úplně nepřijaly, protože nebyl tak koketní a sexy, jak jsou.
Myslím, že to, co mi letos vynikalo, je to, že v práci, kterou jsem nedávno opustil, jsem se ve skutečnosti cítil více přijat svými spolupracovníky než kdekoli jinde. Směs lidí z různých věkových skupin a prostředí jsem se v určitém okamžiku otevřel všem a některým lidem jsem odhalil své minulé problémy s duševním zdravím a současnou úzkost. Nezůstal jsem zticha a neskrýval jsem se, i když se to u některých nestalo hned. Ačkoli to pro mě nebyla ta správná příležitost, navázal jsem několik přátelství, která podle mě vydrží. Vzhledem k tomu, že jsem tolik přesunul zaměstnání a byl jsem v prostředí, kde nebyl nikdo v mém věku / životní etapě, jsem od ukončení univerzity nenavázal mnoho přátelství a tak organickým způsobem.
V mém posledním zaměstnání jsem potkal nejsladšího přítele, který mi poslal zprávu „Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by chápal, jak se cítím k věcem tak, jako ty. Když mluvíte o tom, jak se cítíte, je to jako slyšet sebe myslet. Jsem tak rád, že jsem potkal přítele, jako jste vy “. Toho se mě opravdu dotklo a mám své chyby, ale jsem hrdý na to, že se mohu k lidem vztahovat tak skutečně a krásně.
Nahoře je odcházející dárek velmi nóbl sušenek, nugátu a karty, kterou jsem dostal - připomínka, že na těch lidech záleželo a byl jsem hoden jejich času a úsilí.
