Bolest Svatého týdne, velikonoční ranní radost.

'Je to hotové,' slavná slova pronesená samotným Ježíšem Kristem, když visel na kříži a jeho lidské tělo umíralo. Toto roční období mě nutí přemýšlet nad těmito slovy, protože Velikonoce se rychle blíží. Je hotovo, absolutní konečnost těchto slov mě nechává v úžasu. Hříchy lidstva se hromadily na zádech Syna Božího. Neuvěřitelné, že byl schopen nést tak těžké břemeno, které žádný jiný člověk v historii nikdy nebude tak silný, aby ho zvládl.
Ježíš stál tváří v tvář svému otci, který se k němu otočil zády, protože se na něj nemohl dívat tak plný hříchu, což je konečná forma odmítnutí. Když se posadím, uvědomuji si, že i ti, kdo nevěří v Boha, mohou z velikonočního poselství získat mnoho. Muž, který byl nyní kdysi milovaný, je opovrhován a vystaven krutosti a ponížení, zatímco pomalu zemřel před diváky. Nikdy neztratil rozum a sebeovládání, jen odpustil a přijal svůj nespravedlivý trest. Obrazy, které mi probleskují myslí, jsou silné a přitahují mé srdce, jsou mocně ohromující. Nikdy bych nepřál tento osud nikomu, ani nepříteli, ale tady je příběh muže, kterého miluji, být zbit, dokud nevydechl naposledy.
Nevěřící musí cítit soucit s tímto mužem, doufám. V historii je prokázáno, že Ježíš chodil po Zemi. Protože věřící Velikonoce přichází řvoucí jako lev na poli, radost je podmanivá, on vstal! Před touto radostí však musíme kráčet po cestě bolesti, po samotné cestě, která nás vede ke kříži. Bez toho nemáme důvod být tak radostní. Zpět na „Je to hotové“, nedělá z těchto slov trochu otřesy?
Když je něco konečné, můžeme si vydechnout - ten semestr je hotový, večeře je uvařena, magisterský titul je kompletní. V těchto dobách našeho života nás zaplavuje úleva. Když Ježíš tato slova vyslovil, zaplavila ho úleva? Jeho úkol byl dokončen, úspěšně vzal hříchy světů na záda. Dokázal bych si představit, že jeho úlevný úlev byl ten, kterému nerozumím. Vzal hříchy všech, kteří v ten den žili, i všech před a po, kdo bude žít na této zemi. Jeden muž, Boží vlastní syn, vzal všechen ten hřích a zaplatil cenu, kterou si všichni zasloužíme zaplatit. Jsme lidé, každý den hřešíme a zasloužíme si zemřít, přesto nám vzal toto břemeno a účinně nás osvobodil. To je mocné, to je láska.
Odráží můj život nesmírnou lásku, kterou mi ten den Kristus ukázal na kříži? To mě trápí každý den, zejména o Velikonocích, protože mi připomíná nesmírnost kříže. Všichni procházíme každodenním životem, některé dny jsou spíše bojem než jiné, ale nakonec tu je mír, proč se čehokoli bát? Bůh s námi kráčí s námi, čelí obřím s námi, nikdy nejsme sami. V životě jsou chvíle, které se nezdají pravdivé. Bůh může kráčet s námi a vedle nás se držet za ruce. Bůh nás vede, dokonce nás občas nese. Bůh se nepohybuje, ale my ano. Vím, že v životě mohu parafrázovat starou hymnu „moje srdce je náchylné k údivu.“ Potřebuji, aby to Bůh vzal a zpečetil. Když nás život potopí, máme tendenci se zmenšovat zpět od Boha, někdy ho dokonce obviňujeme.
Může to však vzít, může dokonce vzít náš hněv. Vím, že jsem si prošel časy extrémního hněvu na Boha. Ptám se, proč vzal mé děti, než jsem mohl políbit jejich malé tváře? Proč mám tuto nemoc, která mi bere tělo? Proč jsem byl sexuálně napaden na vysoké škole? Proč byl můj život obklopen smrtí? Nedokážu spočítat časy, kdy jsem křičel svou bolest na Boha a křičel, dokud jsem unavený. Můj hněv mě občas zaslepil skutečností, že mě Bůh v té době nesl, kdyby nebyl, dnes bych tu nebyl. Zvedl mě a odnesl na druhou stranu smutku, abych mu mohl znovu čelit. Někdy v životě jsem ztratil radost, kdo ne? Radost se vrátí, když se vrátím na kříž, do základu toho, kdo jsem.
Bůh mi dal schopnost milovat druhé, sdílet s ostatními radost, psát o mé bolesti, abych jí prostřednictvím ní pomáhal, požehnal mi velkou láskou v mém životě a rodinou, která mě v lásce obklopuje. Ano, měl jsem nesmírnou bolest, ale také jsem měl obrovskou radost. Hřích vstoupil do světa, hřích způsobuje bolest, Ježíš však zažehnal, že dovolil přijít radosti. Mé hříchy musím přiznat, protože za ně zaplatil cenu, je hotovo.
Velikonoční týden je pro mě emotivní, bolí mě srdce z toho, čím Ježíš prošel. Nemůžu vystát, když sleduji jakýkoli film, který ho zobrazuje, je to jako sledovat, jak je můj otec pomalu zabit, zatímco na něj diváci plivou. Je to příliš, moje srdce fyzicky bolí, slzy tekou. Miluji toho muže, udělal to pro mě, pro vás, pro všechny. Zasloužil si takhle zemřít? Odpovědí je hlasité Ne, nebyl bez hříchu. To mě přivádí na velikonoční ráno, vstal z mrtvých, přemohl smrt, hřích, odmítnutí, jeho otec se na něj nyní může dívat, je to čistá radost, bylo to opravdu hotové! Bolest z předchozího týdne je pryč, ráno je jen radost. 'Bůh není mrtvý, je naživu a řve jako lev!' (Newsboys, Gods Not Dead, 2012). Přestaňte poslouchat, slyšíte řev v každém objetí. Láska zvítězí!