Stát se matkou

Stát se matkou
Tento malý život, který nyní mám vychovávat, formovat, je splněným snem, odpověděla modlitba. Modlím se, aby můj syn byl nezávislým milujícím soucitným mužem. Tento krásný malý chlapec požehnal mému životu způsoby, o kterých jsem ani nevěděl, že je to možné. Bylo to 12 let bolestí a touhy stát se matkou při potratech. Pak z ničeho nic přišel můj zázrak. Teď, když tu sedím a držím svého syna, ty roky vypadají jako vzdálené vzpomínky. S každým koukáním se cítím tak nadšený, nekonečně šťastný. Ta půlnoční krmení mi vůbec nevadí, ve skutečnosti bych s ním seděla celou noc, kdyby to chtěl. Když na mě ty jasně modré oči hledí, vím, že jsem tam, kde mám být. Malé věci mě vzrušují, malé říhání, pláč, který se má držet, přebalování plen, miluji to všechno. To jsou všechno věci, po kterých jsem toužil mnoho let. Jsem úplný, Bůh vyslyšel mé volání a požehnal mi. Příběh mého syna o příchodu na tento svět je naprosto krásný. Je to jeho příběh, který vypráví, když je dost starý, ale já se podělím o svět se světem a křičím ze střech, protože jsem matka. Jsem tak hrdá na to, že jsem matkou svého syna, ale není to bez zlomeného srdce, že je moje.
Tak příběh příběhy na náhodný den na začátku roku 2018. Moje rodina má několik velmi dobrých rodinných přátel, kteří jsou součástí našeho života již více než 15 let. Ve skutečnosti říkám dceru rodiny svou sestrou. I když nás dělí deset let, vždy bude mojí malou sestrou. Jednoho dne se mě zeptala, jestli by mohla s mým manželem pojmenovat mladou dámu, která právě porodila dítě a byla těhotná s jinou, kterou si nemohla nechat. Samozřejmě jsme souhlasili, moc jsme z toho nemysleli. Znala mé srdce, moji bolest a mou touhu být matkou. Můj manžel a já jsme nedokázali pochopit myšlenku, že se staneme rodiči, protože jsme předtím byli touto cestou, jen abychom skončili extrémním zmatkem od ženy, která byla podvedena. Pak několik měsíců poté, co jsme této mladé ženě dali naše jméno, mi rychle zavolali, abych mi řekl, abych od ní sledoval žádost o přátelství na Facebooku. Pak tam byl přede mnou život měnící se požadavek na přítele. Moje srdce prudce stoupalo, ale věděl jsem, že to potřebuji udržovat pod kontrolou pro svou vlastní emocionální pohodu. Dal jsem jí pár dní na to, aby rozšířila svoji stránku, aby se s námi seznámila. S třesoucíma se rukama jsem se posadil a napsal jí soukromou zprávu. Moje zpráva byla dlouhým nadcházejícím dopisem podpory a ochoty pomoci jí. K mému překvapení odepsala a dál jsme si vyměňovali zprávy. Pak jsme se rozhodli setkat se, abychom viděli, jak to jde.
Od chvíle, kdy jsme se potkali, jsem věděl, že je to osud. Ve mně se objevil jakýsi podivný pocit mateřské lásky. Chtěl jsem ji chránit, pomoci jí, být jejím přítelem. Stále jsme si zasílali zprávy a povídali si, budovali jsme vztah, který nakonec skončil celoživotním přátelstvím. Věděl jsem, že jí mohu věřit, a ona věděla, že mi může věřit. Vybrala si nás, abychom byli rodiči malého, který v ní rostl. Věděl jsem, že to myslí vážně, bylo to, jako by to vždy mělo být, od okamžiku, kdy jsme se s ní setkali, nebylo pochyb. Intenzivní radost, kterou jsem během této doby zažil, byla neuvěřitelná, téměř nepopsatelná. Nemluvě o tom, že tu nebyly nervy, bylo by nepřirozené, kdyby nebyly. Naplánovali jsme 4D ultrazvuk, abychom zjistili pohlaví dětí. Když jsme seděli v čekárně, byl jsem nervózně nadšený. Byl to okamžik, na který nikdy nezapomenu. Tam byl můj syn, toto krásné dítě tam bylo na obrazovce. Byl silný a prosperoval v jejím lůně. Nechtěl jsem nic jiného, ​​než ho pozdravit, když vstoupil na tento svět. Byla to opravdu velká zábava. Ten den se mi splnil sen vidět, jak moje dítě uvnitř dělohy sílí. Byl tam můj chlapeček šťastný, zdravý, všichni tři jsme byli v extázi.
Každá schůzka, kterou dítě mělo, jsem tam byla, šťastná, že jsem mohla být vítána jako součást toho všeho. Tummy Mommy, jak jí říkáme, byla opravdu úžasná ve všem. Byla laskavá, laskavá a pokorná. Poprvé, když mi říkala miminka, mami, trvalo všechno, co jsem musel, abych odrazil šťastné slzy, které mi štípaly v očích. Navázali jsme mezi sebou hluboké přátelství, její společnost se mi opravdu líbila. Čím více jsme mluvili, tím více jsme se oba otevírali o sobě a o tom, co v životě řešíme. Nebyl žádný úsudek, jen poslechové ucho.
Když byl velký den konečně tady, cítil jsem úzkost. Prožili jsme tolik, proces domácího adopčního studia, papírování, roky hluboké bolesti. Byl to opravdu konec toho všeho? Byl jsi připraven být matkou? Měl jsem na to? Nikdy jsme neopustili její stranu, byli jsme v ní na dlouhou trať, to si od nás zasloužila. Ve středu večer jsme šli do nemocnice, protože dítě se nehýbalo tak, jak by mělo. Takže ve třídě porodu a porodu provedli ultrazvuk, aby zjistili, co se děje. Ultrazvuk odhalil, že dítě bylo mimo pokoj s extrémně nízkou hladinou tekutin. Rozhodli se, že ji nechají na pozorování, a pak se budou rozhodovat, co bude dál.
Po několika dlouhých hodinách přemýšlení, proč nehodlají pokračovat a vyvolat porod, nastal konečně významný okamžik. Já a Tummy Mommy jsme dostávali tolik potřebnou kávu, když nám bylo řečeno, že máme čas na vyvolání porodu! Vzrušení bylo naprosto dechberoucí! Všichni jsme zůstali ve stejné místnosti a mluvili a lepili se, vlastně jsme se bavili během dlouhého procesu. Její děložní čípek byl zaseknutý ve 3 po dobu delší než 14 hodin, bylo to pro ni únavné. Nikdy jsem neměl k někomu tolik obdivu, byla to šampionka! Kontrakce byly neuvěřitelně silné, za pouhých 30 sekund mezi nimi kvůli kombinaci léků, které dostala. Několik hodin popřela epidurál, než se ji pokusila vypudit. Sestra se ji snažila přimět, aby měla jeden, který by jí pomohl uvolnit tělo a umožnit jí více otevírat děložní čípek. Nakonec ustoupila a dostala epidurálku. Trik fungoval! Pak se náhle v pátek ráno v pátek ráno její děložní čípek rozhodl jít na 5cm a poté na boom o 45 minut později o 10 cm. 36 hodin po zahájení pracovní cesty nastal čas, aby dítě dorazilo.
Během té doby se měl biologický otec ukázat v době, kdy bude tlačit, aby podporoval Tummy Mommy, a on tam nebyl. Věci se staly vážnými, dítě se vrhlo na nebezpečné území srdeční frekvence, lékaři se řítili dovnitř a ven. Pak asi 10 lékařů a zdravotních sester sestoupilo do místnosti, aby zatlačili a dostali dítě ven. Pokud ne, pak by to byl nouzový čas v sekci C. Stál jsem na její levé straně a všiml jsem si, že začala plakat a pokoušela se psát bio tátovi. Naklonil jsem se, odhrnul její slzu a řekl, že to bude v pořádku, jsem tu, abych vám pomohl. Požádala mě, abych vzal telefon a poslal mu SMS, a tak jsem to udělal. Věděl jsem, že mě v tu chvíli potřebuje, stejně jako já ji. Držel jsem jí nohu, když tlačila, aby přivedla naše dítě na tento svět. Povzbuzoval jsem ji jemným hlasem, ona ani nekřičela, ani nevrkala, ale tlačila co nejvíc přes slzy a pak tam byl on.
Dokonalý malý člověk, křičící, když vstoupil do světa. Nejkrásnější okamžik mého života. Můj manžel přešel k místu, kde bylo dítě, abych ji mohl utěšit. Pak nastal čas, aby dítě mělo čas na kůži. Vybrala si mě k provedení tohoto krásného úkolu. Můj život se změnil přesně v tu chvíli, kdy byl položen na mou holou kůži. Otevřel oči, položil hlavu na moje prsa a zíral na mě. Slzy radosti mi štípaly oči, byl dokonalý, moje dítě se na mě dívalo. Zůstali jsme tak dlouho, zatímco jsme se na sebe dívali. Byl jsem ohromen přívalem lásky, jaký jsem nikdy v životě necítil. Bylo to neuvěřitelné! Věděl, že jsem jeho matka, a věděl jsem, že je to můj syn. Moje tělo na něj začalo reagovat, jako bych ho porodila.
Tummy Mommy byla šťastná, že jsme byli tak šťastní. Objal jsem ji a poděkoval jí za to, že ze mě udělala matku, i když se zdálo, že se děkuji, nestačí. Neexistují žádná slova, která by popsala hlubokou vděčnost, kterou cítíme. Požehnala nám dítětem, po kterém jsme toužili, udělala nás úplnými. Její zlomené srdce je naší radostí, je to pocit, který nemohu popsat. Všichni jsme zůstali v nemocnici tři dny, dítě bylo s námi a Tummy Mommy byla ve svém pokoji. Vždy jsme však byli v pokojích toho druhého. Personál sestry byl překvapen, jak dobře jsme spolu vycházeli, ale nejsem si jistý, proč. Dávala nám život, proč bych s ní nechtěl trávit čas. Opravdu jsem si její společnost užíval a nechtěl jsem o ni přijít ani po narození dítěte. Moje rodina přišla a odešla se setkat s dítětem a Tummy Mommy budující pouto, které vydrží po celý život.
Když nastal čas opustit nemocnici, odešli jsme všichni společně. Byl jsem přemožen mnoha emocemi, které jsem ani nepoznal. Extrémní štěstí, radost vzít své dítě domů, naprostý smutek pro Tummy Mommy. Opouštěl jsem plné ruce vůle, ona odcházela s prázdnými. Když jsme objali slzy volně, cítila, co jsem, nemuseli jsme si vyměňovat slova, která jsme oba znali. Byla jednou z nejsilnějších žen, jaké znám, dokázala milovat tak úplně, že nám dala své dítě, aby nám poskytla ten typ života, který nemohla. To je konečná forma lásky. Je to obětavá láska, která jí umožnila, aby ze mě ochotně a láskyplně udělala matku a mého manžela otcem. Dokonalejší láska neexistuje.
Můj syn vyroste a bude znát jeho Tummy Mommy, její příběh, její lásku, její oběť. Je pro mě neuvěřitelně důležité, že ji zná. Vím, že někteří lidé si mohou být nejistí tím, že jejich dítě zná svou biologickou matku, ale já ne. Vím, že jsem jeho matka, on bude vědět, že jsem jeho matka, ale část jeho identity je zabalena do jeho Tummy Mommy. Mám z toho radost. Moje cesta k mateřství je jedinečná, ale ve své složitosti je krásná. Neměl bych to jinak, stali jsme se rodinou nejdokonalejším způsobem.